Čínská lidová republika se v průběhu několika desetiletí transformovala z chudé, agrární země na druhou největší ekonomiku světa a globální supervelmoc. Tato rychlá expanze přinesla miliardám lidí vyšší životní úroveň, ale zároveň vytvořila zásadní geopolitické a ekonomické napětí se Západem. V 21. století je Čína definována ambicemi svého vedení: stát se do poloviny století dominantní světovou velmocí v technologii, armádě a ekonomice.
📈 Ekonomická Dominance: Od „Dílny světa“ k Technologickému Lídrovi
Čínský ekonomický zázrak byl zpočátku založen na levné pracovní síle a exportu. Tato éra však pomalu končí; dnes se Čína soustředí na vyšší přidanou hodnotu a technologickou soběstačnost.
1. Iniciativa „Made in China 2025“
Tento státní plán je klíčový. Jeho cílem je transformovat Čínu z výrobce levného zboží na inovativní centrum v 10 klíčových odvětvích, včetně umělé inteligence, robotiky, elektromobility, letectví a biofarmacie.
- Strategická soběstačnost: Cílem je snížit závislost na zahraničních technologiích (např. polovodiče) a dominovat budoucím globálním trhům.
- Dopad na Západ: Tento plán je vnímán jako přímá hrozba pro technologické prvenství USA a Evropy, což vede k obchodním válkám a zavádění sankcí.
2. Spotřebitelský Trh
S rostoucí střední třídou se Čína stala největším spotřebitelským trhem pro mnoho globálních značek (automobily, luxusní zboží, technologie). Zahraniční firmy se tak ocitají v obtížné pozici: pro přístup na trh musí často sdílet technologie (know-how) s čínskými partnery nebo akceptovat přísné politické požadavky Pekingu.
🗺️ Geopolitická Ambice: Globální Projektování Moci
Čína své ekonomické bohatství využívá k expanzi svého politického a vojenského vlivu po celém světě, což mění tradiční uspořádání mezinárodních vztahů.
1. Nová Hedvábná stezka (Belt and Road Initiative – BRI)
BRI je bezpochyby největší infrastrukturní projekt v historii lidstva. Jedná se o síť pozemních a námořních cest a projektů, které propojují Čínu s Asií, Afrikou, Evropou a Latinskou Amerikou.
- Cíle BRI: Zajištění přístupu k surovinám, otevření nových exportních trhů a především rozšíření čínského geopolitického vlivu skrze ekonomickou závislost jiných zemí (tzv. debt-trap diplomacy – diplomacie dluhové pasti).
2. Jihočínské moře a Tchaj-wan
Čína prosazuje agresivní teritoriální nároky v Jihočínském moři, kde buduje vojenské základny na umělých ostrovech. Klíčovým bodem napětí je Tchaj-wan. Peking považuje ostrov za svou odpadlickou provincii a neváhá pohrozit silou, aby zabránil jeho formální nezávislosti. Tato situace je největším potenciálním ohniskem konfliktu s USA a Japonskem.
3. Vliv v mezinárodních organizacích
Peking aktivně zvyšuje svůj vliv v mezinárodních organizacích (OSN, WHO), kde často brání prozápadním iniciativám a prosazuje své politické narativy, zejména ohledně lidských práv v Sin-ťiangu nebo situace v Hongkongu.
💬 Měkká a Tvrdá Moc: Kontrola a Represe
Čína kombinuje ekonomickou sílu s přísnou kontrolou informací a občanů.
1. Sociální kreditní systém
Jedním z nejkontroverznějších nástrojů je sociální kreditní systém, který monitoruje chování občanů a firem a na základě toho je odměňuje či trestá. Ačkoliv se nejedná o jednotný celonárodní systém, jeho existence představuje hrozivý příklad digitální autoritářské kontroly.
2. Špionáž a kybernetické hrozby
Západní vlády opakovaně obviňují Čínu z průmyslové špionáže, krádeže duševního vlastnictví a masivních kybernetických útoků na firemní a vládní sítě. Důvěra v čínské telekomunikační giganty (např. Huawei) je kvůli obavám z bezpečnostních zadních vrátek (backdoors) na mnoha trzích omezována.
🔮 Globální Dvojí Roli
Čína ve 21. století hraje dvojí roli: je neodmyslitelnou součástí globálního dodavatelského řetězce a motorem světového hospodářského růstu, ale zároveň představuje systémového rivala západních demokracií.
Globální vztahy se budou nadále pohybovat na hraně spolupráce a konkurence (tzv. co-opetition). Budoucnost světového řádu bude do značné míry definována tím, zda se Západu a Číně podaří najít fungující rovnováhu, nebo zda dojde k úplnému rozdělení globální ekonomiky (decoupling), což by mělo katastrofální dopad na obě strany.
