Je tepnou města, které denně dýchá miliony cestujících. Pražské metro, systém tří linek a desítek stanic, je pro většinu jen efektivní dopravní prostředek. Jen málokdo si ale uvědomuje, že hluboko pod povrchem se skrývá nejen fascinující technická historie, ale i temné legendy, neuskutečněné plány a místa, kam se obyčejný cestující nikdy nepodívá. Vítejte na cestě do skrytého podzemí, kde se mísí normalizační architektura s válečnými projekty a studenou válkou.

Pražské metro, jehož první úsek (trasa C, Florenc – Kačerov) byl slavnostně otevřen 9. května 1974, není jen dopravní stavbou, ale i kronikou politických zvratů, inženýrských výzev a ambiciózních vizí. Jeho historie sahá do konce 19. století, kdy pražský obchodník Ladislav Rott navrhl využít asanace Starého Města a začít budovat podzemní dráhu. Zrealizována však byla až verze, která se zrodila v éře socialismu a s sebou nese otisk doby.

1. Tajemství Klárova: Stanice, kde vlak nikdy nezastavil

Jednou z největších podzemních záhad je neexistující stanice metra Klárov. Ačkoli dnes není součástí trasy A, s výstavbou podzemní dráhy se původně počítalo. Nešlo však jen o snahu zlepšit dopravu, ale o strategický projekt s apokalyptickým nádechem.

V 50. letech 20. století, kdy se o metru intenzivně plánovalo, měla být podzemní dráha navržena i jako mohutný protiletecký kryt pro potřeby tehdejší politické a vojenské špičky. Stanice Klárov, strategicky umístěná nedaleko Vltavy, Pražského hradu a tehdejších vládních budov, měla sloužit jako supertajné útočiště pro komunistické vedení v případě nukleárního konfliktu, který v době studené války hrozil.

Díky změně projektu z podzemní tramvaje na plnohodnotné metro a revizi bezpečnostních plánů se nakonec Klárov nepostavil v původní podobě, ale dodnes je zmínka o něm zahalena tajemstvím, které fascinuje fanoušky podzemních staveb. Některé spekulace naznačují, že by se mohlo jednat o součást mnohem rozsáhlejší sítě utajených tunelů a krytů.

2. Podzemní labyrint: Systém M-krytů

Metro jako celek skutečně slouží jako mohutný protijaderný kryt. Zatímco o stanicích a tunelech ví každý, málokdo tuší o komplexním systému takzvaných M-krytů (metrokrytů), které se nacházejí ve stanicích v hloubce přes 20 metrů.

Tyto betonové pevnosti, které jsou ve stanicích jako Náměstí Míru (nejhlubší stanice, 53 metrů pod zemí) nebo Vyšehrad (v tubusu Nuselského mostu), jsou schopny utěsnit se před chemickým nebo jaderným útokem obrovskými, těžkými tlakovými uzávěry. V případě krizové situace by se do podzemí stáhly statisíce lidí, pro které je zde připraven systém ventilace, nouzových zásob vody, energie a dokonce i miniaturních nemocničních zařízení.

Oblast metrokrytů je přísně střeženým tajemstvím Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP) a přístup k nim mají jen vybraní technici a bezpečnostní složky.

3. Duch Nuselského mostu

Snad žádná část pražského metra není opředena tolika tragickými a technickými příběhy jako Nuselský most. Jeho tubusem, který se klene 40 metrů nad Nuselským údolím, projíždějí soupravy linky C.

Původně měl být most součástí projektu podpovrchové tramvaje a jeho tubus byl navržen pro lehčí kolejová vozidla. Až změna politického rozhodnutí na klasické metro znamenala obrovský technický problém. Těžké sovětské soupravy metra (Ečs) by most neunesly. Proto bylo nutné most dodatečně zpevnit – uvnitř tubusu byla instalována masivní železobetonová konstrukce, tzv. rošt, který roznáší váhu vlaků.

Samotný most je bohužel spojen i s temnými legendami, jelikož se stal smutně proslulým místem sebevražd. I proto se mu přezdívalo „Most sebevrahů“, než byla instalována vysoká bariéra. Dnes je Nuselský most inženýrským triumfem, ale s trpkou pachutí své kontroverzní historie.

4. Duchové v tunelech a stanice s vlastní duší

Podobně jako každé staré podzemí, i pražské metro má své mýty a legendy. Technici a pracovníci DPP občas hovoří o nevysvětlitelných jevech, zejména v hlubokých ražených tunelech a stanicích.

• Neviditelní cestující: V hlubokých stanicích, jako je Muzeum nebo Náměstí Míru, se prý občas objevují neznámé postavy – stíny, které mizí bez vysvětlení. Jsou to duše dělníků, kteří zahynuli při náročné a nebezpečné ražbě?
• Ztracené předměty a podivné zvuky: Strojvedoucí a technici v nočních směnách, kdy je provoz zastaven a hlubiny ticha jsou nejintenzivnější, hlásí podivné zvuky připomínající kroky nebo vzdálený pláč. Mohou to být jen ozvěny nebo technická rezonance, ale v lidové fantazii se rychle mění v příběhy o „duších z metra“.

5. Zapomenuté koleje a nepoužívané spojky

Metro není jen trasa, kterou vidíte. Podzemní síť je protkána sítí technických a manipulačních kolejí, které běžný cestující nikdy nepozná. Tyto spojky umožňují přejezd souprav mezi jednotlivými linkami a slouží k rychlé reakci při nehodách nebo údržbě.

• Spojky A/C a C/A: Tyto koleje umožňují přímé přejezdy mezi linkami A a C a byly zprovozněny už v roce 1978. Tyto úseky jsou klíčové pro logistiku, ale jsou skryté hluboko v podzemí a pro většinu Pražanů neviditelné.
• Neplánovaná odstavná kolej na Pražského povstání: Tato stanice měla být původně konečnou prvního úseku trasy C a i po prodloužení se zde nachází zvláštní kolejová spojka pro odstavení záložní soupravy. Je to pozůstatek doby, kdy se metro teprve rodilo a vize se měnily za pochodu.

Živoucí monument pod městem

Pražské metro je monumentální stavba, která odráží více než půl století české historie. Od marných pokusů z počátku 20. století, přes politické diktáty socialistické éry a snahu o architektonickou reprezentaci (jednotná estetika stanic s obkladovými prvky), až po moderní technologie a výstavbu linky D.

Ať už se jedná o neexistující stanice, masivní protijaderné kryty, technické záchranné operace Nuselského mostu, nebo šepot v nočních tunelech, pražské metro zůstává místem, kde se technika potkává s mystikou. Příště, až se zanoříte do podzemí, zkuste si uvědomit, že jedete nejen dopravním prostředkem, ale i skrze labyrint plný historie, záhad a tajemství, která pod pražskou dlažbou stále dřímou.