V historii osobních počítačů existuje jen málo značek, které by měly takový vliv a zároveň prožily tak dramatický pád jako Commodore. Značka, která se zrodila z opravárenské dílny, se stala symbolem dostupných a výkonných počítačů pro masy a nakonec pohřbila sama sebe kvůli vnitřním sporům a strategickým chybám. Příběh Commodore je příběhem o vizionářství, revoluci a smutném konci.

Od psacích strojů k počítačům

Příběh Commodore Business Machines, Inc. začal v roce 1954, kdy ji Jack Tramiel, polský imigrant a přeživší z Osvětimi, založil v newyorském Bronxu. Původně se firma zaměřovala na opravy psacích strojů a kancelářské techniky. V 60. letech se Commodore přesunul do Kanady a začal se věnovat výrobě kalkulaček. Právě zde se projevil Tramielův nekompromisní obchodní talent a agresivní cenová politika. Zbohatl na trhu kalkulaček, ale nebezpečně se přiblížil k bankrotu, když se na trhu objevila japonská konkurence s levnými čipy. V tu chvíli Tramiel pochopil, že musí ovládat výrobu svých klíčových komponent. Jeho reakce byla blesková: v roce 1976 koupil malou firmu MOS Technology, která vyráběla mikroprocesory a byla autorem čipu MOS 6502. Tento strategický krok se ukázal jako zlomový.

Commodore PET a revoluce jménem VIC-20

S vlastním procesorem MOS 6502 v ruce mohl Commodore vstoupit na trh osobních počítačů. V roce 1977 spatřil světlo světa Commodore PET (Personal Electronic Transactor). Ačkoliv byl spíše pro byznysovou klientelu a školy, stal se jedním z prvních úspěšných osobních počítačů, a to po boku Apple II a Tandy TRS-80. Opravdová revoluce však přišla až s modelem Commodore VIC-20 v roce 1980.

Tramiel měl jasnou vizi: „Počítače pro masy, ne pro bohaté.“ S cenou pod 300 dolarů se VIC-20 stal prvním počítačem, který se prodal v milionu kusů. Byl to barevný, zábavný a cenově dostupný stroj, který se prodával v maloobchodních řetězcích jako K-Mart. Počítač už nebyl jen drahý nástroj pro odborníky, ale stal se hračkou pro celou rodinu. VIC-20 sice nebyl technicky nejpokročilejší, ale díky své ceně otevřel dveře k digitálnímu světu milionům domácností.

Zlatá éra: Commodore 64

Základy položené modelem VIC-20 vyvrcholily v roce 1982 s příchodem Commodore 64 (C64). Tento legendární stroj je dodnes považován za nejprodávanější domácí počítač všech dob. Jeho úspěch spočíval v dokonalé kombinaci výkonu, ceny a široké softwarové podpory. S 64 KB RAM, vynikajícím zvukovým čipem SID a pokročilou grafikou se C64 stal platformou pro nespočet her a kreativních aplikací.

C64 dominoval na trhu po celá 80. léta. Commodore si udržoval obrovský náskok díky své vertikální integraci, tedy vlastní výrobě klíčových komponent. Mohli tak stlačit ceny na minimum a rozdrtit konkurenci, jako byly Atari, Texas Instruments a v jistém smyslu i Apple. Commodore se stal synonymem pro domácí počítače a vybudoval si obrovskou komunitu fanoušků.

Amiga: Vize budoucnosti

V 80. letech Tramiel opustil Commodore po neshodách s představenstvem. Ironií osudu koupil krachující Atari a stal se jejich šéfem. Commodore mezitím investoval do nového projektu, který se měl stát dalším milníkem – Amiga.

Amiga 1000, která přišla na trh v roce 1985, byla technologickou senzací. S podporou multitaskingu, pokročilé multimediální grafiky a stereofonního zvuku výrazně předběhla svou dobu. Měla plně 32bitovou architekturu a byla ideální pro tvůrčí profesionály i náročné hráče. Amiga se rychle stala populární v Evropě, zejména mezi grafiky, hudebníky a video editory.

Začátek konce

Přestože Amiga byla technicky geniální, Commodore se nedokázal plně přizpůsobit měnícímu se trhu. V 90. letech začal dominantní postavení získávat IBM PC kompatibilní svět, který se rychle stal standardem. Commodore se navíc potýkal s vnitřními problémy, slabým marketingem a nedostatečnými investicemi do výzkumu a vývoje. Firma se zaměřovala na levnější spotřebitelské modely, což znehodnocovalo jejich hi-tech značku.

Commodore také podcenil význam Microsoftu a jeho operačního systému Windows. Místo aby se snažili konkurovat nebo spolupracovat, spoléhali na vlastní, zastaralé operační systémy. Výsledkem byla postupná ztráta pozic na trhu, hromadění dluhů a zastavení inovací. Neschopnost přizpůsobit se a strategické chyby vedly k nevyhnutelnému.

V dubnu 1994, po desetiletích dominance, vyhlásil Commodore bankrot. Jméno a logo se sice několikrát objevily na trhu znovu pod různými majiteli, ale nikdy už nedokázaly navázat na někdejší slávu.

Příběh Commodore je lekcí o tom, jak se může z vizionářského úspěchu stát tragický pád. Značka, která demokratizovala počítače a udělala je dostupnými pro každého, nakonec zanikla kvůli neschopnosti rozpoznat a reagovat na změny na trhu. Ale památka na Commodore, zejména na ikonický C64 a revoluční Amigu, žije dál v srdcích milionů lidí, kteří na těchto strojích poprvé objevili kouzlo digitálního světa.