Trh práce zůstává napjatý, ale už není jednotně přehřátý

Český trh práce prochází v posledních měsících proměnou, která je na první pohled méně viditelná než v době po pandemii, ale o to podstatnější. Zatímco ještě před dvěma lety firmy často bojovaly hlavně o každého uchazeče, dnes se situace liší podle oboru, regionu i kvalifikace. Poptávka po lidech v technických profesích, zdravotnictví, IT, logistice nebo stavebnictví zůstává vysoká, naopak v některých administrativních či výrobních segmentech je tlak o něco slabší.

Podle dat Úřadu práce se nezaměstnanost v Česku dlouhodobě drží kolem nejnižších hodnot v EU. V praxi to znamená, že na jedno volné místo připadá v řadě okresů jen omezený počet uchazečů, a někde dokonce téměř žádný odpovídající kandidát. Ekonomové upozorňují, že nejde jen o počet lidí bez práce, ale hlavně o to, zda mají správné vzdělání, praxi a ochotu docházet do konkrétní lokality. Právě nedostatek kvalifikovaných sil je dnes pro firmy větší překážkou než samotná slabá ochota lidí pracovat.

Kde firmy narážejí nejvíc: řemesla, technika, zdravotnictví i digitální obory

Nedostatek pracovníků je nejvíc patrný v oborech, kde je potřeba dlouhodobá praxe nebo odborné vzdělání. Podniky opakovaně upozorňují na chybějící svářeče, elektrikáře, instalatéry, CNC operátory, seřizovače či strojaře. V některých krajích je problém i u stavebních profesí, kde se potýkají s odlivem pracovníků do jiných oborů nebo do zahraničí.

Velký tlak trvá také ve zdravotnictví a sociálních službách. Nemocnice a domovy pro seniory dlouhodobě poptávají sestry, pečovatele i další pomocný personál. Podle odborníků je důvod jasný: populace stárne, zatímco počet lidí připravených nastoupit do těchto profesí neroste stejným tempem. Firmy v IT zase upozorňují na nedostatek specialistů na kyberbezpečnost, datovou analytiku a vývoj softwaru, kde se kromě znalostí technologií stále víc požaduje i schopnost pracovat v mezinárodních týmech.

Jiná situace panuje u některých administrativních pozic. Tam je sice uchazečů více, ale firmy často požadují kombinaci jazykové vybavenosti, digitálních dovedností a praxe s moderními systémy. To zvyšuje nároky na vstup na pracovní trh a zároveň prodlužuje dobu, po kterou zůstávají některá místa neobsazená.

Proč chybějí lidé, když nezaměstnanost není vysoká

Experti se shodují, že problém není jen v počtu lidí, ale v nesouladu mezi tím, co firmy hledají, a tím, co uchazeči umějí. Český vzdělávací systém podle nich stále nedokáže pružně reagovat na rychlé změny v ekonomice. Zatímco některé obory produkují více absolventů, než trh dokáže absorbovat, jinde naopak chybí lidé už při vstupu do praxe.

Významnou roli hraje i demografie. Na pracovní trh postupně přichází slabší ročníky a současně odcházejí silné generace do důchodu. To je patrné zejména v technických a průmyslových profesích, kde dlouhodobě pracovali zkušení zaměstnanci, jejichž náhrada není jednoduchá. S tím souvisí i odchod části pracovníků do jiných odvětví po zkušenosti s inflací, vyšším tlakem na flexibilitu nebo s přehodnocením životního stylu.

Dalším faktorem je regionální nerovnováha. Zatímco v Praze, Brně nebo Plzni je nabídka práce široká, v menších městech a na periferiích je problém získat zaměstnance i na poměrně základní pozice. Firmy tam často narážejí na to, že lidé nechtějí dojíždět desítky kilometrů denně, zvlášť pokud mzda nevyváží náklady na dopravu a čas.

• Demografie: méně mladých lidí vstupuje na trh práce.
• Nesoulad dovedností: firmy hledají kvalifikaci, kterou uchazeči často nemají.
• Regiony: pracovní místa nejsou rovnoměrně rozložená.
• Proměna očekávání: část lidí odmítá směnnost, přesčasy nebo dlouhé dojíždění.

Mzdy rostou, ale ne všude stejně a ne vždy stačí

Napjatý trh práce se odráží i v odměňování. V mnoha profesích mzdy dál rostou, ale tempo už není tak prudké jako v předchozích letech. Podle analytiků firmy přidávají nejvíce tam, kde skutečně hrozí odchod zaměstnanců ke konkurenci nebo kde je dlouhodobě nemožné obsadit pozice. Typicky jde o výrobu, logistiku, stavebnictví, zdravotnictví nebo specializované technické role.

Zaměstnanci ale zároveň citlivě vnímají reálnou kupní sílu. Po období vyšší inflace se mnoho domácností zaměřilo nejen na výši mzdy, ale i na benefity, stabilitu směn, možnost práce z domova nebo příspěvky na dopravu a stravování. To mění konkurenční boj mezi firmami. Nejde už jen o to nabídnout o pár tisíc korun víc, ale vytvořit podmínky, které lidé vnímají jako dlouhodobě udržitelné.

V některých odvětvích se proto prosazují nástupní bonusy, flexibilní rozvrhy nebo zkrácené úvazky. Nejvíc se to týká oborů, kde firmy potřebují rychle doplnit směny. U vysoce kvalifikovaných profesí pak hraje roli možnost dalšího vzdělávání, práce na dálku nebo zapojení do zajímavých projektů. I to je důvod, proč některé společnosti investují do vlastních akademií, mentoringu a rekvalifikačních programů.

Co funguje v praxi: rekvalifikace, spolupráce škol a firem i nábor ze zahraničí

Odborníci upozorňují, že krátkodobé řešení už nestačí. Firmy stále častěji sázejí na vlastní vzdělávání zaměstnanců, protože na trhu není dost lidí „hotových k okamžitému nástupu“. Rekvalifikační kurzy a firemní školení se osvědčují hlavně tam, kde lze pracovníka naučit konkrétní dovednosti během několika měsíců, například v logistice, výrobě nebo některých IT rolích.

Významná je i spolupráce škol a zaměstnavatelů. Tam, kde fungují duální programy, praxe během studia nebo přímé napojení středních škol na místní podniky, bývá přechod absolventů na trh práce hladší. Podle zaměstnavatelů je problém, že v některých oborech mladí lidé stále míří spíš na všeobecné nebo humanitní směry, i když trh nejvíc potřebuje technicky zaměřené profese.

Další možností je zaměstnávání lidí ze zahraničí. To ale není jednoduché ani rychlé. Zahraniční pracovníci mohou pomoci vykrýt dílčí nedostatky, zejména ve výrobě, stavebnictví nebo logistice, ale narážejí na jazykovou bariéru, administrativu a nutnost zapojení do českého prostředí. Odborníci připomínají, že bez promyšlené integrace by tento krok nebyl dlouhodobě udržitelný.

Co čeká zaměstnance a zaměstnavatele v příštích měsících

Na trhu práce se podle analytiků bude dál prohlubovat rozdíl mezi profesemi, které jsou snadno nahraditelné, a těmi, kde je kvalifikace vzácná. Zaměstnanci s technickým vzděláním, digitálními dovednostmi nebo praxí v oborech s nedostatkem lidí si budou držet silnou vyjednávací pozici. Naopak uchazeči bez specializace budou častěji narážet na požadavek dalšího vzdělávání nebo ochoty k větší flexibilitě.

Firmy budou muset víc pracovat s daty o pracovním trhu, plánovat nábor dopředu a nečekat, že obsadí pozici během několika dnů. V praxi to znamená delší náborové procesy, větší důraz na zaučení a častěji i úpravu pracovních podmínek. Pro zaměstnance to může být šance na lepší mzdu nebo změnu oboru, ale jen za předpokladu, že budou ochotni doplnit si kvalifikaci.

Český pracovní trh tak zůstává stabilní, ale zároveň náročnější. Nejde už o to, zda práce je, ale zda odpovídá dovednostem lidí, regionu i jejich očekáváním. A právě v tom bude v nejbližších měsících hlavní spor mezi zaměstnavateli, školami a státem.